V knihovně jsem narazila na starou knihu ještě starších pohádek. Jde o pohádky Václava Říhy. Ten na začátku 20.stol. zpracoval pohádky 19.stol. Takže se dostáváme k 200 let starému znění klasických pohádek. A mě ty příběhy konečně začínají dávat smysl. K mému překvapení jsou navíc velmi čtivé a mají spád. Však posuďte sami:
Pro načtení další strany klikněte na aktuální stranu (může to trvat pár sekund).
Příběh Bolenky a dvanácti loupežníků známe dnes pod názvem Sněhurka a sedm trpaslíků.
Od Mariany se nejspíš inspirovala Pyšná princezna, ale má s ní jen pramálo společného.
Ladě zůstalo jméno i myší kožíšek, jen hvězda na čele ji přibyla v 50.letech.
Komu se podaří probudit Šípkovou Růženku a žít šťastně až do smrti?
Tuto pohádku znáte asi pod názvem Sůl nad zlato.
Tuto pohádku znáte nejspíš pod názvem Kráska a zvíře.
Byla jedna bohatá zlá a jedna chudá dobrá a byly si velmi podobné…
Tak tady přišla Poplka ke třem oříšků.
Dvanáct bílých pávů a jabloň se zlatými jablky.
Strastiplná cesta ke štěstí mladého páru, kterému tchýně moc nepřály.
Když jsem zase jednou nadhodila téma „kvalitní pohádky“ (s pointou, s hloubkou, bez zbytečného násilí, pohádky s něčím co děti nějak obohatí), půjčila mi kamarádka starou pohádkovou knížku Diamantová sekera. Knížka vznikla za tuhé totality, takže výběr pohádek je tomu přizpůsoben. Ale myslím, že soudruzi naštěstí nezasahovali do obsahové části pohádek a tak zůstala zachována i původní moudrost a poselství.
Krásný příběh o tom, že z každého neštěstí se dá elegantně a nenásilně vyhrabat.