Stavěj co já

Úplnou náhodou jsem teď narazila na báječnou hru. Nejlepší na ní je, že jde o hru s nenulovým součtem. A to dokonce do té míry, že zvítězit, stejně jako prohrát mohou jen oba hráči naráz. Nejde tedy o to porazit protihráče, nýbrž spolupracovat. A to mi přijde geniální, protože na konci hry není nikdo naštvaný 🙂

Princip hry je velmi jednoduchý. Oba hráči se snaží postavit stejnou stavbu. Přičemž na sebe nevidí. Jeden staví a vysvětluje druhému, co dělá. Druhý se to snaží podle jeho výkladu postavit stejně. Posluchač se může doptávat, nerozumí-li něčemu. Je-li stavba dokončená, bariéra mezi hráči se odstraní a mohou se porovnávat výsledné stavby. Jsou-li stavby stejné, oba hráči se mohou radovat z vítěství. Jsou-li jiné, oba prohráli. Ano oba prohráli, protože se nedokázali domluvit. Jeden špatně vysvětloval a druhý se málo vyptával. Hlupáci se v případě prohry začnou hádat, čí je to vina. Ti chytří obě stavby prozkoumají a zjistí, kdy a proč došlo k nedorozumění a vymyslí, jak tomu nedorozumění příště předejít.

Na této hře si na vlastní kůži vyzkoušíte, že komunikace mezi dvěma lidmi není vůbec snadná. Zjistíte, že to co vy říkáte a jak to chápete, je něco jiného než vám druhý rozumí! Toho si je málokdo vědom a proto často mezi lidmi dochází k hádkám…

Varianty hry

Další skvělá věc na této hře je, že se dá hrát v nejrůznějších variacích a nejrůznějších obtížnostech.

  • Stavba – pro stavbu, můžeme využít kostky z různých stavebnic, nebo věci co najdeme v přírodě, či v kuchyni, fantazii se meze nekladou. Dospěláci si zvolí složitější tvary, které se špatně popisují, malé děti zase můžou stavět třeba jen komínek z různě barevných kostek.
  • Scéna – v této variantě máme scénu a vystřižené obrázky, které do scény umísťujeme, opět každý hráč má k dispozici stejné věci. Scénou rozumíme velký obrázek, například mořského dna, krajiny, pokoje, apod. na který dle instrukcí kolegy umísťujeme různé živočichy, předměty, nábytek a co nás napadne. Tato varianta je jednodušší než stavba, ale můžeme si ji zkomplikovat a to tak, že místo jednoduchého popisu scény, budeme vyprávět krátký příběh, při kterém se postavy na scéně přemísťují. A srovnáme až konečnou scénu.
  • Socha – zde nám vystačí kus plasteliny. A budeme sochařit. Opět se každý snaží uplácat stejné dílo. Neskončíme-li u sněhuláků, je tato varinata asi nejnáročnější.
  • Kresba – zde potřebujeme jen dva papíry a dvě tužky. A tentokrát se snažíme nakreslit stejný obrázek. Také varianta u které se zapotí i dospělák.
  • Jóga – tahle varianta mě napadla teď, abychom trochu protáhli tělo. Budeme potřebovat jen závěs a obsluhu závěsu. Cílem je vytvořit stejnou pózu. Např. „Sedám si na zem, opírám se o levou ruku a pravou nohu si dám za krk. Hotovo?“ „Ano.“ „Obsluho zvedni závěs.“
  • Origami – tady vyzkoušíme možnosti papíru. Cílem je poskládat papír stejně. Můžeme nechat průchod své fantazii a nebo se inspirovat jednoduššími origami návody, které pak zkusíme naučit kolegu tímto slepým způsobem.
  • Navigátor – panáčci na mapě, které se snažíme nasměrovat k cíli

O své zkušenosti s touto hrou a náměty na další varianty se můžete podělit v komentářích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *