Jak vyrobit Černého Petra

Pokud nemáme speciální karty na tuto hru, můžeme použít klasické karty (žolíkové), nebo třeba pexeso. Na Černého Petra potřebujeme set párových karet + 1 nepárovou (Černého Petra).

Na obrázku níže vidíte, jak může vypadat set na Černého Petra vytvořený z klasických karet. Pár vždy tvoří dvě stejná čísla různých barev a jako Černý Petr poslouží eso.

Pexeso lze také v případě nouze použít, ale hůř se z něj dělá vějířek a je dobré označit kartičky v rohu nějakými symboly. Lépe to funguje spíš naopak, kdy lze s kartami Černého Petra hrát pexeso.

Správný Černý Petr by měl obsahovat 33 karet. Ale hraje-li méně hráčů, můžeme některé páry směle ubrat.

Průběh hry

1. Všechny karty se zamíchají a rozdají.
2. Hráči si prohlédnou své karty, tak aby na ně nikdo neviděl a vyřadí ze svých karet dvojice. Stejné karty hodí třeba na hromadu uprostřed stolu. Zbývající karty si nechají a čekají až na ně příjde řada.
3. Ten co rozdával karty, vyzve hráče po své levici, aby si náhodně vybral jednu z jeho karet (nesmí se však na ně koukat). Tím zahájí hru a hráč jenž vybírá z jeho ruky kartu je na tahu.
4. Hráč na tahu si vybere z vějíře souseda po pravici jednu z karet a zařadí ji mezi své karty. Pokud mu nová karta vytvořila pár s nějakou ze stávajících karet, vyloží tento pár na stůl. Nyní vyzve hráče po své levici k tahu.
5. Předchozí 4.krok se opakuje tak dlouho, dokud se všichni nezbaví svých karet. Všichni až na jednoho – toho kterému zůstal v ruce nepárový Černý Petr. Tento hráč prohrává.

Taneční parket (naše herní deska) ma zvláštní tvar, jak můžeme vidět na  obrázku 1 níže. Do jednoho rohu umístite 8 tanečníků (černých figurek) do opačného rohu 8 bilých figurek (tanečnic). Tím obsadíme všechny pole kromě prostředního, to jediné je na začátku hry prázdné.

Zbývá pustit tématickou hudbu a můžeme se pustit do tance.

Cílem hry je, vyměnit si se „soupeřem“ pozice. Na konci hry tedy bíle figurky stojí na místě černých a naopak. Pole uprostřed je opět prázdné. Hráči nehrají proti sobě, ale naopak musí spolupracovat, jinak záhy uvíznou ve slepé uličce.

Herní tah – hráči se v tazích střídají. Táhnout musí některou ze svých figurek. Za tah se považuje jedna z těchto možností:

• tah na sousední volné pole (obr.2),
• přeskok přes vlastní figurku (obr.3),
• přeskok přes soupeřovou figurku (obr.3),

přičemž sousedním polem se rozumí takové pole, které hraničí celou hranou. Šikmý tah není povolen.

Hra končí

• vítěztvím obou hráčů, podařilo-le se vyměnit si startovní pozici.
• prohrou obou hráču, pokud nelze provést tah.

Výroba hry

Vyrobit si tuto hru je velmi snadné, stačí si na papír překreslit herní desku a obstarat si 8 bílých a 8 černých figurek (třeba pěšáků z šachu, dvě sady kamenů, fazolek, nebo si tanečníky nakreslit a vystřihnout z papíru.

Původní herní deska měla v polích zářezy, do kterých se zasouvaly černé a bíle kolíčky. Můžete se pustit i do této historické napodobeniny. A vyrobit si tak hru na cesty, která se vám nerozsype ani v kočáře

Moucha je bílá figurka. Na začátku hry je uprostřed pavučiny. Během hry se snaží z pavučiny vymotat a utéct – dostat se na kraj pavučiny.

Pavouci jsou černé figurky na kraji pavučiny. Ti se zase snaží mouchu obklíčit, tak aby nemohla udělat tah.

Figurky se přesunují po čarách pavučiny. Hrači se v tazích střídají, přičemž ten co hraje za pavouky, může v jednom tahu posunout pouze jednoho (kterehokoli) z pavouků.

Asi nemusím dodávat, že tuto hru si snadno vyrobíte. Jako figurky parádně poslouží kamínky a pavučinu si můžete překreslit na karton, nebo křídou na zem.

A to až do té chvíle, než se aténsky princ Théseus rozhodl udělat tomu přítrž. Měl štěstí. Zamilovala se do něj krétská princezna Ariadné. Ano dcera krále Minóa a nevlastní sestra Minotaura. A rozhodla se svého milého zachránit. Dala mu proto kouzelný meč a klubko nitě. Théseus mečem zabil Minotaura a díky Araidině niti se pak vymotal z bludiště.

A jestli rádi luštíte bludiště v různých časopisech, v podstatě tam kreslíte Araidinu nit

Jak vyrobit bludiště

Chceš zabavit sebe nebo druhé bludištěm a nemáš žádné po ruce? Tak tady si můžeš vygenerovat různých bludišť kolik chceš – generátor bludišť. Kromě klasických bludišť všech možných tvarů (obdélníkových, kruhových, trojúhelníkových, úlových) si tam můžeš vygenerovat víceúrovňové bludiště (s nadchody a podchody):

Zbývá pak už jen do bludiště umístit zbloudilce a někde naznačit východ. A můžeš vesele bloudit. Přeji příjemnou zábavu.

Jinak existuje strategie díky které, najdeš vždy cestu z bludiště. Víš jaká to je? Může se ti to hodit například v obchodních centrech. Ty jsou totiž úmyslně stavěna jako bludiště, aby v nich člověk co nejdéle bloudil a utratil co nejvíce peněz

Takový generátor bludiště je docela oříšek vymyslet a naprogramovat. Výše zmíněné odkazy se věnují právě různým algoritmům pro generování bludišť.

Mohlo by tě též zajímat:

Bludiště s tajenkou

Hru Timeline tvoří sada kartiček. Na jedné straně karty je název historické události a druhá strana je navíc opatřená letopočtem. Vyrobit si takové kartičky je snadné.

Samotná hra pak probíha tak, že si hráči vylosují 5 karet letopočtem dolů. Doprostřed se dá jedna karta letopočtem nahoru, kolem které se začne tvořit časová osa. Postupně pak hráči umísťují libovolné ze svých karet na časovou osu (před, za, mezi už vyložené karty. Po umístění se karta otočí letopočtem nahoru a ověří se zda hráč umístil kartu správně vůči ostatním. Pokud se to nepovedlo, karta se odloží bokem a hráč si místo ní dobere novou. Vítězí ten, kdo se první zbaví všech karet.

Ještě jeden postřeh. Pokud máte dobrou pamět a rychle si letopočty zapamatujete, hra pro vás brzy ztratí kouzlo. Do domácí herničky, tedy není úplně vhodná. Ale do herních klubů, knihovny, družin, škol a jiných institucí skvělá volba.

Tak co, už jsem vás stihla otrávit? Ne ne, nebojte, nebudu vás tentokrát mordovat výpočty, budeme si hrát O:)

Tady jsem narazila na vtipný simulátor tohoto problému a ten mě inspiroval na jednu hru. Dá se hrát venku na dlažbě, nebo doma na papíře s pinčlíky. Můžou to hrát malí předškoláci i velcí. Podstata je stejná jako v př.1. – uhádnout kde se srazí.

Hra

Máme dva pinčlíky, dráhu (alespoň 40 polí dlouhou) a dominové kostky (nebo hrací kostku).

1. Každého pinčla dáme na opačný konec dráhy.
2. Vylosujeme si rychlost pro každého z panáčků. My jsme to dělali pomocí dominové kostky, kde jsou rovnou dvě hodnoty (ale můžete si to klidně naházet kostkou).
3. Hráč, který je v tomto kole na tahu, umísti dominovou kostku (nebo jinou značku) na dráhu přes tři pole a snaží se trefit místo, kde se pinčlíci střetnou.

   

4. A jedeme krokovat (zjistit místo skutečného střetu). V každém kroku se oba panáčci posunou o daný počet polí, dle své rychlosti. Pokud jsme si vylosovali rychlost 4, pohneme se v každém kroku o 4 pole dopředu.
5. Krokujeme tak dlouho, dokud se pinčlíci nestřetnou. Je-li to místo, kde je umístěn v tomto kole značka (dominová kostka), pak hráč který ji umístil, si bere tuto kostku jako bod.
   Pokud je mezera mezi pinčlíky příliš velká, a v dalším kroku už se minou, zpomalíme poslední krok na polovinu

Kdo má na konci hry více nasbíraných kostek (bodů) je vítěz. Časovou náročnost celé hry můžeme voli podle toho, kolik bodů dáme na začátku k rozebrání.

Překvapilo mě jak snadno a dobře děti nacházejí řešení, když úlohy tohoto typu dovedou ve škole pořádně potrápit.

Ve zkratce, funkce potřebujeme ve chvíli, kdy už nám nestačí trojčlenka.

K čemu je funkce?

Na zem nakreslíte řady obrázky rukou a nohou a to vždy do řádku po třech. Skáče se pak po řádcích. Přičemž se musí doskočit na další řádek, ale tak aby nohy byly na obrázkou nohou a ruce na obrázcích rukou. Jedna končetina musí zůstat ve vzduchu.

A můžete závodit s kamarády kdo se dostane dál, než se splete

Po mnoha měsících putování nakonec vyšel na kopec a konečně spatřil královský palác. Celý šťasten, že už je v cíli, vykročil, uklouzl a sklouzl se i se svým nákladem po svahu… Stařečkovi se nic nestalo a tak o pár hodin později stál před císařem. Přiznal se, že má obavy jestli sklo vydrželo tento závěrečný nešťastný pád. Opatrně sklo s císařem rozbalili a zjistil, že není zcela roztřískané. Prasklo na sedm geometrických tvarů. Stařec vzal střepy, začal z nich skládat obrazy ze své cesty a vyprávěl císaři o své pouti. Císaři se to velmi líbilo a nechal potom vyhotovit střepy v dřevěném provedení. A tak vznikl hlavolam, který je dodnes znám pod jménem Tangram.

Výzva 1: Dokážeš z těchto dílků (obr.1), složit původní čtvercovou tabuli?

Výzva 2: Císař také uvažoval také o dvojdílném oknu, dokážeš ze střepů vyskládat dva stejné obdélníky?

Výzva 3-8: Dokážeš poskládat některé z výjevů starcovy cesty (rybu,loď, želvu, velblouda, supa, či nešťastný pád v závěru cesty)?

Složili jste všechny a chcete ještě? Můžete zkusit lišku: