Př.1: Schválně víte kolik je:

tucet = 12
dva tucty = ?
půl tuctu = ?
tři tucty = ?
čtvrt tuctu = ?
veletucet = 12 tuctů = ?

Proč zrovna dvanáctka ?

Proč měla dvanáctka zvláštní název? Proč ne třeba 14, nebo 15, nebo jakékoli jiné číslo? Co je na dvanácce tak zvláštního? To mi vrtalo vždycky hlavou. Nakonec jsem usoudila, že to bylo proto, že 12 je první fajně dělitelné číslo,  proto je dobré v tomto množství balit zboží. Dvanáct vajec si koupí čtyřčlenná domácnost, protože se to dá spravedlivě rozdělit mezi 4 lidi, stejně jako šestičlenná domáctnost, nebo tříčlenná, či dvoučlenná. Zkuste najít další takové dobře dělitelné číslo. To mi jako odpověď na dlouhá leta docela stačilo.

Ale teď jsem zpracovávala téma hodin a zase jsem narazila na ten tucet. Proč je na ciferníku zrovna dvanáct hodin? Proč máme den rozdělený na 12 dílků (a noc na dalších 12)? Proč ne na deset, když jinak vždy pracujeme v desítkové soustavě? Den přece nedělíme, neříkáme „sejdeme se za třetinu dne“, řekneme „sejdeme se za čtyři hodiny“… A aby toho nebylo málo hodina je rozdělená na 5 tuctů minut. Vždyť to nemá logiku.  Máme deset prstů, proto máme desítkovou soustavu. Počítáme prstíky, když nám dojdou, uděláme si čárku a počítáme dál. Že by se v historii používali i jiné soustavy, z kterých zůstal ten tucet? Hledala jsem v knihách na googlu, ale žádnou tuctovou soustavu jsem nenašla.

Jak vidíte v tabulce na obr.2 staré civilizace fičeli taky na desítkach. Očividně i tenkrát měli lidé jen deset prstů.

Měli mezopotámci dvanáct prstů???

Když něco člověku vrtá v hlavě a pokládá si jasné otázky – třeba jen v duchu-, dříve nebo později odpověď příjde. A to se mi stalo i s tuctem. A tak jsem se jednou ocitla v blízkosti zapnuté televize (to se moc často nestává). Vtip je v tom, že zrovna ve tu chvíli běžel v televizi dokument o Mezopotámii. A zrovna v té části, kde se věnovali tuctu. V tom dokumentu vyprávěli, jak lidé v Mezopotámii vymysleli míry, čísla, čas a mimojiné i tucet. A proč tucet? No protože počítali na prstech. Ale nebyli to žádné béčka (jako my dneska:)). V Mezopotámii totiž zvladli počítat na prstech jedné ruky do 12 na! A druhou mohli pohodlně třeba nabírat zboží… To se nedá popsat, to je tak geniální, že se to musí ukázat:

Já z toho měla dobrý den, možná i týden, ale kecám, furt z toho mám radost. A třeba to udělá radost i vám

Princip hry je velmi jednoduchý. Oba hráči se snaží postavit stejnou stavbu. Přičemž na sebe nevidí. Jeden staví a vysvětluje druhému, co dělá. Druhý se to snaží podle jeho výkladu postavit stejně. Posluchač se může doptávat, nerozumí-li něčemu. Je-li stavba dokončená, bariéra mezi hráči se odstraní a mohou se porovnávat výsledné stavby. Jsou-li stavby stejné, oba hráči se mohou radovat z vítěství. Jsou-li jiné, oba prohráli. Ano oba prohráli, protože se nedokázali domluvit. Jeden špatně vysvětloval a druhý se málo vyptával. Hlupáci se v případě prohry začnou hádat, čí je to vina. Ti chytří obě stavby prozkoumají a zjistí, kdy a proč došlo k nedorozumění a vymyslí, jak tomu nedorozumění příště předejít.

Na této hře si na vlastní kůži vyzkoušíte, že komunikace mezi dvěma lidmi není vůbec snadná. Zjistíte, že to co vy říkáte a jak to chápete, je něco jiného než vám druhý rozumí! Toho si je málokdo vědom a proto často mezi lidmi dochází k hádkám…

Varianty hry

Další skvělá věc na této hře je, že se dá hrát v nejrůznějších variacích a nejrůznějších obtížnostech.

• Stavba – pro stavbu, můžeme využít kostky z různých stavebnic, nebo věci co najdeme v přírodě, či v kuchyni, fantazii se meze nekladou. Dospěláci si zvolí složitější tvary, které se špatně popisují, malé děti zase můžou stavět třeba jen komínek z různě barevných kostek.
• Scéna – v této variantě máme scénu a vystřižené obrázky, které do scény umísťujeme, opět každý hráč má k dispozici stejné věci. Scénou rozumíme velký obrázek, například mořského dna, krajiny, pokoje, apod. na který dle instrukcí kolegy umísťujeme různé živočichy, předměty, nábytek a co nás napadne. Tato varianta je jednodušší než stavba, ale můžeme si ji zkomplikovat a to tak, že místo jednoduchého popisu scény, budeme vyprávět krátký příběh, při kterém se postavy na scéně přemísťují. A srovnáme až konečnou scénu.
• Socha – zde nám vystačí kus plasteliny. A budeme sochařit. Opět se každý snaží uplácat stejné dílo. Neskončíme-li u sněhuláků, je tato varinata asi nejnáročnější.
• Kresba – zde potřebujeme jen dva papíry a dvě tužky. A tentokrát se snažíme nakreslit stejný obrázek. Také varianta u které se zapotí i dospělák.
• Jóga – tahle varianta mě napadla teď, abychom trochu protáhli tělo. Budeme potřebovat jen závěs a obsluhu závěsu. Cílem je vytvořit stejnou pózu. Např. „Sedám si na zem, opírám se o levou ruku a pravou nohu si dám za krk. Hotovo?“ „Ano.“ „Obsluho zvedni závěs.“
• Origami – tady vyzkoušíme možnosti papíru. Cílem je poskládat papír stejně. Můžeme nechat průchod své fantazii a nebo se inspirovat jednoduššími origami návody, které pak zkusíme naučit kolegu tímto slepým způsobem.
• Navigátor – panáčci na mapě, které se snažíme nasměrovat k cíli

O své zkušenosti s touto hrou a náměty na další varianty se můžete podělit v komentářích.

Tato výuková aplikace měla u nás velký úspěch a já byla překvapena kam až jí tato knížka ve čtení posunula.

Pokračovat ve čtení

Jak vyrobit Černého Petra

Pokud nemáme speciální karty na tuto hru, můžeme použít klasické karty (žolíkové), nebo třeba pexeso. Na Černého Petra potřebujeme set párových karet + 1 nepárovou (Černého Petra).

Na obrázku níže vidíte, jak může vypadat set na Černého Petra vytvořený z klasických karet. Pár vždy tvoří dvě stejná čísla různých barev a jako Černý Petr poslouží eso.

Pexeso lze také v případě nouze použít, ale hůř se z něj dělá vějířek a je dobré označit kartičky v rohu nějakými symboly. Lépe to funguje spíš naopak, kdy lze s kartami Černého Petra hrát pexeso.

Správný Černý Petr by měl obsahovat 33 karet. Ale hraje-li méně hráčů, můžeme některé páry směle ubrat.

Průběh hry

1. Všechny karty se zamíchají a rozdají.
2. Hráči si prohlédnou své karty, tak aby na ně nikdo neviděl a vyřadí ze svých karet dvojice. Stejné karty hodí třeba na hromadu uprostřed stolu. Zbývající karty si nechají a čekají až na ně příjde řada.
3. Ten co rozdával karty, vyzve hráče po své levici, aby si náhodně vybral jednu z jeho karet (nesmí se však na ně koukat). Tím zahájí hru a hráč jenž vybírá z jeho ruky kartu je na tahu.
4. Hráč na tahu si vybere z vějíře souseda po pravici jednu z karet a zařadí ji mezi své karty. Pokud mu nová karta vytvořila pár s nějakou ze stávajících karet, vyloží tento pár na stůl. Nyní vyzve hráče po své levici k tahu.
5. Předchozí 4.krok se opakuje tak dlouho, dokud se všichni nezbaví svých karet. Všichni až na jednoho – toho kterému zůstal v ruce nepárový Černý Petr. Tento hráč prohrává.

Moucha je bílá figurka. Na začátku hry je uprostřed pavučiny. Během hry se snaží z pavučiny vymotat a utéct – dostat se na kraj pavučiny.

Pavouci jsou černé figurky na kraji pavučiny. Ti se zase snaží mouchu obklíčit, tak aby nemohla udělat tah.

Figurky se přesunují po čarách pavučiny. Hrači se v tazích střídají, přičemž ten co hraje za pavouky, může v jednom tahu posunout pouze jednoho (kterehokoli) z pavouků.

Asi nemusím dodávat, že tuto hru si snadno vyrobíte. Jako figurky parádně poslouží kamínky a pavučinu si můžete překreslit na karton, nebo křídou na zem.

A to až do té chvíle, než se aténsky princ Théseus rozhodl udělat tomu přítrž. Měl štěstí. Zamilovala se do něj krétská princezna Ariadné. Ano dcera krále Minóa a nevlastní sestra Minotaura. A rozhodla se svého milého zachránit. Dala mu proto kouzelný meč a klubko nitě. Théseus mečem zabil Minotaura a díky Araidině niti se pak vymotal z bludiště.

A jestli rádi luštíte bludiště v různých časopisech, v podstatě tam kreslíte Araidinu nit

Jak vyrobit bludiště

Chceš zabavit sebe nebo druhé bludištěm a nemáš žádné po ruce? Tak tady si můžeš vygenerovat různých bludišť kolik chceš – generátor bludišť. Kromě klasických bludišť všech možných tvarů (obdélníkových, kruhových, trojúhelníkových, úlových) si tam můžeš vygenerovat víceúrovňové bludiště (s nadchody a podchody):

Zbývá pak už jen do bludiště umístit zbloudilce a někde naznačit východ. A můžeš vesele bloudit. Přeji příjemnou zábavu.

Jinak existuje strategie díky které, najdeš vždy cestu z bludiště. Víš jaká to je? Může se ti to hodit například v obchodních centrech. Ty jsou totiž úmyslně stavěna jako bludiště, aby v nich člověk co nejdéle bloudil a utratil co nejvíce peněz

Takový generátor bludiště je docela oříšek vymyslet a naprogramovat. Výše zmíněné odkazy se věnují právě různým algoritmům pro generování bludišť.

Mohlo by tě též zajímat:

Bludiště s tajenkou

Spustit housenky

Pozor, čas strávený s rodičem se nedá nahradit počítačem. Všeho tedy s mírou. Procvičovat barvy a tvary můžete i bez počítače (tip na barevné kartičky).