Proč mám znát jména všech manželek Karla IV? K čemu je mi letopočet nějaké bitvy, která proběhla před 500 lety? Jakým způsobem se mě to týká? Na tyto otázky hledám odpovědi dodnes.

Kašli na to a sepiš si svůj vlastní dějepis, bude se ti hodit.

Říká se, že dějiny píšou vítězové. A něco na tom bude. Za uplynulých sto let se několikrát přepisovaly učebnice, podle toho, co se komu hodilo. Dějepis mi nikdy moc nepřirostl k srdci. Spousta teorii bez možnosti ověření.

ALE nedávno jsem objevila histirii, která se MĚ týká a dost. A kterou jen tak někdo nepřepíše. Jsou to dějiny MÉ rodiny. Kdo jsou/byli mí rodiče, prarodiče, praprarodiče? Kdy, kde a jak žili? Jaké měli dětství, jaké zaměstnání, jaké byli jejich radosti a starosti? Jaké měli mezilidské vztahy, s partnery, s rodiči, se sourozenci? Co udělali v životě dobře a co špatně? Z takové rodinné historie si skutečně můžu vzít ponaučení. Z takové historie jsem totiž vzešla já. A protože všichni jsme v podstatě směsí svých předků a nedědí se jen barva očí a velikost nosu, ale i povaha a mentalita, budeme mít pravděpodobně podobné potřeby, cíle, touhy, ale i problémy, jako měli naši předkové. A znalost a zkušenosti MÝCH předků mi skutečně dávají možnost učinit kroky ve SVÉM životě, aby se historie (ta špatná) už neopakovala.

Tohleto nepíšu proto, že bych si to přečetla v nějaké chytré knize. Dělím se s vámi o vlastní zkušenost, kterou považuji za velmi důležitou. Je tomu nějaký pátek, co se moje máma rozhodla sepsat rodinnou kroniku. Zavzpomínala na vyprávění své báby a tak poskládala rodinný příběh místy až do poloviny 19.stol. A když jsem se do této naši historie začetla, úžasla jsem. Pochopila jsem, kdo vlastně jsem. Odkud pramení má láska k hudbě, kde se bere má společenská nátura a od koho je ten introvert ve mně, proč vlastně píšu tento blok a vůbec dělám tolik zvláštních a zdánlivě nesourodých věcí. Také jsem objevla různé návyky a vzorce chování, které mé předky přivedli do neštěstí a na základě zkušenosti svých předků nyní vím, že jsou to návyky špatné a snažím se je eliminovat, aby se historie neopakovala… Zkrátka a dobře když víte odkud vítr vane, pak už zjistíte, jak nastavit plachtu a využít ten vítr ve svůj prospěch.

Takže přátele, je to vlastně prkotina. Stačí obejít pár příbuzných a poptat se jich na život. Každá babička, každý dědečk rád zavzpomína na své mládí a určitě se dozvíte spoustu zajímavých zkušeností, třeba že vaši pradědové stáli ve válce proti sobě… Když to sepíšete, plus pro vás i další generaci. Ono vlastně proto přesně písmo vzniklo. Abychom si mohli poznačit zkušenosti svých předků. Tak hurá do toho!

Ještě přihodím jeden citát slavného čínského generála Sun’c z knihy Umění války: „Znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést sto bitev. Pokud znáš sebe, ale nikoliv nepřítele, jednou vyhraješ a podruhé prohraješ. Jestliže neznáš ani sebe ani nepřítele, prohraješ v každé bitvě.“

Ten generál mluvil sice o znalosti svého a nepřátelského vojska. Že schopný vojevúdce musí v prvé řadě znát perfektně své vojsko, jeho silné a slabé stránky a až pak se zajímat o vojsko nepřítele. Ale mám pocit, že tento citát překračuje oblast vojenství. Vždyť k čemu nám jsou znalosti životů druhých, když nevíme nic o tom svém vlastním?

Taneční parket (naše herní deska) ma zvláštní tvar, jak můžeme vidět na  obrázku 1 níže. Do jednoho rohu umístite 8 tanečníků (černých figurek) do opačného rohu 8 bilých figurek (tanečnic). Tím obsadíme všechny pole kromě prostředního, to jediné je na začátku hry prázdné.

Zbývá pustit tématickou hudbu a můžeme se pustit do tance.

Cílem hry je, vyměnit si se „soupeřem“ pozice. Na konci hry tedy bíle figurky stojí na místě černých a naopak. Pole uprostřed je opět prázdné. Hráči nehrají proti sobě, ale naopak musí spolupracovat, jinak záhy uvíznou ve slepé uličce.

Herní tah – hráči se v tazích střídají. Táhnout musí některou ze svých figurek. Za tah se považuje jedna z těchto možností:

• tah na sousední volné pole (obr.2),
• přeskok přes vlastní figurku (obr.3),
• přeskok přes soupeřovou figurku (obr.3),

přičemž sousedním polem se rozumí takové pole, které hraničí celou hranou. Šikmý tah není povolen.

Hra končí

• vítěztvím obou hráčů, podařilo-le se vyměnit si startovní pozici.
• prohrou obou hráču, pokud nelze provést tah.

Výroba hry

Vyrobit si tuto hru je velmi snadné, stačí si na papír překreslit herní desku a obstarat si 8 bílých a 8 černých figurek (třeba pěšáků z šachu, dvě sady kamenů, fazolek, nebo si tanečníky nakreslit a vystřihnout z papíru.

Původní herní deska měla v polích zářezy, do kterých se zasouvaly černé a bíle kolíčky. Můžete se pustit i do této historické napodobeniny. A vyrobit si tak hru na cesty, která se vám nerozsype ani v kočáře

A to až do té chvíle, než se aténsky princ Théseus rozhodl udělat tomu přítrž. Měl štěstí. Zamilovala se do něj krétská princezna Ariadné. Ano dcera krále Minóa a nevlastní sestra Minotaura. A rozhodla se svého milého zachránit. Dala mu proto kouzelný meč a klubko nitě. Théseus mečem zabil Minotaura a díky Araidině niti se pak vymotal z bludiště.

A jestli rádi luštíte bludiště v různých časopisech, v podstatě tam kreslíte Araidinu nit

Jak vyrobit bludiště

Chceš zabavit sebe nebo druhé bludištěm a nemáš žádné po ruce? Tak tady si můžeš vygenerovat různých bludišť kolik chceš – generátor bludišť. Kromě klasických bludišť všech možných tvarů (obdélníkových, kruhových, trojúhelníkových, úlových) si tam můžeš vygenerovat víceúrovňové bludiště (s nadchody a podchody):

Zbývá pak už jen do bludiště umístit zbloudilce a někde naznačit východ. A můžeš vesele bloudit. Přeji příjemnou zábavu.

Jinak existuje strategie díky které, najdeš vždy cestu z bludiště. Víš jaká to je? Může se ti to hodit například v obchodních centrech. Ty jsou totiž úmyslně stavěna jako bludiště, aby v nich člověk co nejdéle bloudil a utratil co nejvíce peněz

Takový generátor bludiště je docela oříšek vymyslet a naprogramovat. Výše zmíněné odkazy se věnují právě různým algoritmům pro generování bludišť.

Mohlo by tě též zajímat:

Bludiště s tajenkou

Hele ono s touhle srandou můžete napáchat docela dost škody. Je fakt blbost si s tím hrát na děckém hřišti uprostřed sídliště. Můžete někomu ublížit nebo vymlátit pár oken. Takže sedněte raději na kolo a na trénování si najděte opuštěné místo, bez lidí a daleko od všeho rozbitného

No a teď k výrobě a střelbě z praku. Níže jsou dvě videa. K prvnímu je krátké úvodní povídání v angličtině. Pokud vás zajímá, co to tam vypráví, zde je k tomu slovní zásoba na procvičení slovíček. A pokud tam ty slovíčka neslyšíte, zapněte si titulky (viz. obrázek vpravo). Samotná výroba praku je pak beze slov. No a druhé video je bez komentáře celé a představí vám různé způsoby střelby z praku. Tož tak přeji příjemnou zábavu

No ještě by se tu asi hodilo něco o úhlové rychlosti, ale jak tak na to koukám su tam nějaké derivace, goniometrie, radiány a nad tím se mi fakt teď nechce přemýšlet. Beztak bych nakonec zjistila, že to je zase jen dráha/čas, kde dráha je obvod kruhu… Jdu si raději vyrobit ten prak

Pohádka o Archimédovi

Pravěké období je sympatické v tom, že lidé neměli žádné složité nástroje a tak si vše můžeme snadno vyrobit a vyzkoušet. Ruční práce jsou navíc dobrou prevencí proti digitální demenci Tak schválně pojďme zjistit jestli naše schopnosti dosahují alespoň úrovně pračlověka Aby nám nebyla zima pojďme se teď obléct. Látky se vyrábí na zařízeních zvaných stav. Stavy které známe z různých muzeí, jsou obrovské a složité. Ale my si teď představíme ty pravěké.

Tkaní = práce na stavech = výroba látky

Látky se vyrábí ze šňůrek tkaním. Mezi vodící šňůry (osnovy) se proplétá jedna nekonečná (útek).

Kolíkový stav

Nejjednodušší způsob tkaní, je pomocí dřevěných kolíku. Každý kolík má na konci šňůrku (osnovu) a tím koncem je zastrčen v ďůrce. Mezi kolíky se pak cik-cak proplétá šňůra-útek. Čas od času se pak kolíky nadzvednou a napletená látka se spustí po špagátech-osnvách dolů. Pěkně je to vidět na videu 1.

Takový kolíkový stav si snadno vyrobíš třeba z tužek zapíchaných v polystyrenu. Osnovy můžeš připevnit k tužkám pomocí izolepy. Jako útek můžeme použít nastříhané proužky starých látek, zrecyklovat tak starý textil a vytvořit si koberečky, podložky, tašky,…

Video 1: Tkaní na kolíkovém stavu.

Rámový stav

Zatímco u ostatních způsobů je dána šířka látky – počtem osnov a délka může být libovolna. U tkaní na rámu bude látka velká, tak jak je velký rám. Hodí se to na výrobu malých podložek, třeba pod horký kastrol. Lze použít libovolný rám, třeba z obrázků a nebo si můžeme vystřihnout rámeček z kartonu, tak jak vidíme na videu 2.

Video 2: Tkaní na rámu z kartonu.

Tkaní na mřížkovém stavu

Z pravěkých dob pochází i tento mřížkový stávek. Slouží ke tkaní užších ozdobných pásků a náramků. Práce s ním je jednoduchá. A dá se snadno vyrobit třeba z kartonu. Stačí vystřihnout modrý tvar na obrázku vpravo. Dírkami i dlouhými otvory se provlečou osnovy a může se tkát. Jak vidíš na videu 3, je to snadné.

Video 3: Tkaní na mřížkovém stavu.

Karetkové tkaní

Nejzručnější pralidé pak tkali na karetkách. Nad tím už musí člověk docela přemýšlet. Ale odměnou jsou pak zajímavější vzory. Že karetky (čtvereček s několika dírkama) není problém vystřihnout z kartonu je zřejmé z videa 4.

Video 4: Tkaní na karetkách.

Přečti si víc o tom jak si vyráběli lidé oblečení v pravěku.

Náramky – zábava, cvičení mozku i přivýdělek

Za mých mladých dob jsme fičeli na náramcích přátelství. Pletly jsme je pod lavicí a krátili jsme si tím nekonečné hodiny Jedna spolužačka je dokonce i prodávala. I když je výsledek podobný, v tomto případě nejde o tkaní. Náramky přátelství se uzlíkují. Ve srovnání s tkaním je to velmi zdlouhavé. Kdybych tenkrát znala tyto jednoduché stávky, mohla jsem vyrábět tyto náramky přátelství efektivněji, prodávat je a vydělala bych si ještě víc kámoška. Na tomto příkladu vidíš, že znalost různých starých dovednosti se může hodit i dnes a kromě zábavy a zajímavé zkušenosti, ti to může hodit i nějakou tu korunu
Za zmínku stojí také Kumihimo náramky, ale to už se dostáváme od tkaní k pletení lan, tak zpátky ke tkaní.

Tkalcovský stav – předchůdce počítače

Tkaní posunulo lidstvo nejen v oblasti odívání a módy, ale i v oblasti technologií. Tkalcovské stavy se vyvíjely až do poměrně složitých poloautomatických strojů, kde se daly pomocí kartiček nastavovat vzory. Kartičky měly dírky a podle toho kde byla dírka, tam prošla či neprošla jehla s nití a tak vznikaly na látkách požadované vzory. Obsluha pak nemusela tolik přemýšlet při tkaní. A tak se stala výroba i složitějších vzoru levnější.

No a tento programovatelný tkalcovský stav pak inspiroval Charlese Babbageho, který o třicet let později sestavil první mechanický kalkulátor. Charlese rovněž využíval děrné štítky a jeho kalkulátor je považován za předchůdce počítačů. A děrné štítky k programování počítačů se používaly ještě před čtyřiceti lety! Což není tak dávno.

Ještě jedna zajímavost. I když Babbage vymyslel a sestavil první počítač, nevěděl moc co s ním má počítat. A pak svůj vynález ukázal lady Adě Lovelace, která se tím nadchla a vytvořila první program pro tento počítač. Ada Lovelace byla jinak dcerou anglického básníka Byrona o kterém jste možná učili v češtině.

Fůha, jak jsem se od pravěku dostala až k počítačům? Každopádně pokud tě to zajíma můžeš si přečíst více o historii počítačů zde.

Leonardo da Vinci je proslulý malíř 15.stol. Asi každý zná jeho obraz Mona Liza…  ale byl to také fámozní kutil! Zajímal se o všechno možné, zejména pak o to nemožné.

Výnalézal a sestrojoval úžasné věci. A na přehlídku některých jeho dochovaných vynálezů se mrkněte na následujícím videu. Uvidíte tam:

• vrtulník ala kolotoč
• křídlo
• vojenský kosící vůz
• závěsný otočný most
• dvouposchoďový most
• samonosný most z kulatin
• hupcuk
• větroměr
• kladivo
• přepravní jeřáb (kladkostroj)
• zhazovač žebříků
• ložisko

Prý ne všechno bylo z Leonardovy hlavy, jak pojednává tento dokument (20min), ale to je fuk, důležité je, že si to poznačil a tak se můžeme inspirovat a kochat těmito srandičkama i dnes