Po letech jsem se konečně dostala k tomu, abych natočila názorné video na toto téma. Najdeš jej dole…

Lodě patří mezi mou oblíbenou hru. Jde o hru pro dva hráče, která simuluje námořní bitvu. Cílem hry je odstřelit a potopit všechny soupeřovy lodě.

Vše co potřebuješ je čtverečkový papír a tužka. A je to super způsob jak pochopit princip souřadnic.

Super web se spoustou návodů na origami je origami.alyss.cz.

Hrníček z papíru

Umět si vyrobit hrnek z papíru, je velmi snadné a užitečné. Nikdy nevíš kdy se ti to bude hodit. Papírový hrnek sice začne časem prosakovat, ale na nouzové napití je to bezva řešení. Určitě ale do něj nelij horké nápoje!

K těm praktickým dovednostem se také hodí umět vyrobit obálku. Ještě zde zmíním tuto papírovou krabičku, i když ve správném origami nemají nůžky co dělat.

Večerníčková čepice

Večerníčkova čepice je základ. To musí umět každý. Když ji uděláš ve větším z třeba z novin, bude ti akorát na tvou hlavu. A můžeš jí využít třeba při malování stropu.

Lodička z papíru

Vážně plave, vyzkoušej ve vaně při koupání.

Letadlo neboli vlaštovka z papíru

Vodu už jsme zvládli, zbývá dobýt vzduch.

Liška z papíru

Nějaké jednoduché zvířátko.

Skákající žába

Šablonuk této žabce seženeš zde.

Trochu složitější varianta žáby.

Jeřáb

Takovou origami klasikou je ptáček, kterého najdete pod heslem origami jeřáb. No nevím kde by jeřáb přišel k tak dlouhému ocasu, ale asi byl kdysi autorovi inspirací.

Papírový Homo sapiens

No a pro největší machry tu mám ještě panáčka.

Akční origami

Co si budeme povídat, když naše skládačka  i něco umí je to zase větší sranda. Kromě skákající žáby, kterou jsme si ukázali výše, teď můžeš zkusit třeba útok hada!

Vtipná je i nášlapná past

a nebo klanějící se tučňák

ČR 1: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7,

ČŘ 2: 15, 14, 13, 12, 11,

ČŘ 3: 1, 3, 5, 7, 9, 11,

ČŘ 4: 4, 44, 444, 4444,

ČŘ 5: 1, 4, 7, 10, 13,

ČŘ 6: 1, 1, 2, 2, 3, 3,

ČŘ 7: 5, 6, 5, 6, 5, 6,

ČŘ 8: 1, 5, 3, 7, 5, 9, 7, ,

ČŘ 9: 1, 2, 4, 8, 16,

ČŘ 10: 1, 2, 3, 5, 8, 13, ,

ČŘ 11: 11, 5, 2, 11, 7, 4, 11, 9, 8, 11, ,

ČŘ 12: 2, 8, 4, 16, 12, 48, 44, 176, 172, 688,

ČŘ 13: 1, 4, 9, 16, 25, 36, , ,

ČŘ 14: 2, 6, 4, 12, 10, 30, 28, 84,

ČŘ 15: 1, 2, 3, 6, 8, 16, 19, 38,

ČŘ 16: 2, 3, 6, -1, 18, -3, -6, 7, -18, ,

ČŘ 17: 10, 2, 8, 10, -2, 8, -10, -2, -8, ,

Př.1: Schválně víte kolik je:

tucet = 12
dva tucty = ?
půl tuctu = ?
tři tucty = ?
čtvrt tuctu = ?
veletucet = 12 tuctů = ?

Proč zrovna dvanáctka ?

Proč měla dvanáctka zvláštní název? Proč ne třeba 14, nebo 15, nebo jakékoli jiné číslo? Co je na dvanácce tak zvláštního? To mi vrtalo vždycky hlavou. Nakonec jsem usoudila, že to bylo proto, že 12 je první fajně dělitelné číslo,  proto je dobré v tomto množství balit zboží. Dvanáct vajec si koupí čtyřčlenná domácnost, protože se to dá spravedlivě rozdělit mezi 4 lidi, stejně jako šestičlenná domáctnost, nebo tříčlenná, či dvoučlenná. Zkuste najít další takové dobře dělitelné číslo. To mi jako odpověď na dlouhá leta docela stačilo.

Ale teď jsem zpracovávala téma hodin a zase jsem narazila na ten tucet. Proč je na ciferníku zrovna dvanáct hodin? Proč máme den rozdělený na 12 dílků (a noc na dalších 12)? Proč ne na deset, když jinak vždy pracujeme v desítkové soustavě? Den přece nedělíme, neříkáme „sejdeme se za třetinu dne“, řekneme „sejdeme se za čtyři hodiny“… A aby toho nebylo málo hodina je rozdělená na 5 tuctů minut. Vždyť to nemá logiku.  Máme deset prstů, proto máme desítkovou soustavu. Počítáme prstíky, když nám dojdou, uděláme si čárku a počítáme dál. Že by se v historii používali i jiné soustavy, z kterých zůstal ten tucet? Hledala jsem v knihách na googlu, ale žádnou tuctovou soustavu jsem nenašla.

Jak vidíte v tabulce na obr.2 staré civilizace fičeli taky na desítkach. Očividně i tenkrát měli lidé jen deset prstů.

Měli mezopotámci dvanáct prstů???

Když něco člověku vrtá v hlavě a pokládá si jasné otázky – třeba jen v duchu-, dříve nebo později odpověď příjde. A to se mi stalo i s tuctem. A tak jsem se jednou ocitla v blízkosti zapnuté televize (to se moc často nestává). Vtip je v tom, že zrovna ve tu chvíli běžel v televizi dokument o Mezopotámii. A zrovna v té části, kde se věnovali tuctu. V tom dokumentu vyprávěli, jak lidé v Mezopotámii vymysleli míry, čísla, čas a mimojiné i tucet. A proč tucet? No protože počítali na prstech. Ale nebyli to žádné béčka (jako my dneska:)). V Mezopotámii totiž zvladli počítat na prstech jedné ruky do 12 na! A druhou mohli pohodlně třeba nabírat zboží… To se nedá popsat, to je tak geniální, že se to musí ukázat:

Já z toho měla dobrý den, možná i týden, ale kecám, furt z toho mám radost. A třeba to udělá radost i vám

Samozřejmě jsme neznali žádné učené postupy a pravidla a snažili jsme se příklady vypočíst z fleku a bez kalkulačky, tak jak to mají dělat děti. Kalkulačku jsme použili, pouze na ověření správností výsledku, abychom si ověřili že naše úvahy jsou správné a nekecali vám tu Z našeho rozhovoru vznikly dvě videa. Tady je první z nich:

Dělení desetinných čísel desetinným číslem a ještě navíc se zbytkem!

Pokud někdo zná příklad ze života na toto téma, budu moc vděčná, když mi jej napíšete do komentu.

Další video připravuji…

Taneční parket (naše herní deska) ma zvláštní tvar, jak můžeme vidět na  obrázku 1 níže. Do jednoho rohu umístite 8 tanečníků (černých figurek) do opačného rohu 8 bilých figurek (tanečnic). Tím obsadíme všechny pole kromě prostředního, to jediné je na začátku hry prázdné.

Zbývá pustit tématickou hudbu a můžeme se pustit do tance.

Cílem hry je, vyměnit si se „soupeřem“ pozice. Na konci hry tedy bíle figurky stojí na místě černých a naopak. Pole uprostřed je opět prázdné. Hráči nehrají proti sobě, ale naopak musí spolupracovat, jinak záhy uvíznou ve slepé uličce.

Herní tah – hráči se v tazích střídají. Táhnout musí některou ze svých figurek. Za tah se považuje jedna z těchto možností:

• tah na sousední volné pole (obr.2),
• přeskok přes vlastní figurku (obr.3),
• přeskok přes soupeřovou figurku (obr.3),

přičemž sousedním polem se rozumí takové pole, které hraničí celou hranou. Šikmý tah není povolen.

Hra končí

• vítěztvím obou hráčů, podařilo-le se vyměnit si startovní pozici.
• prohrou obou hráču, pokud nelze provést tah.

Výroba hry

Vyrobit si tuto hru je velmi snadné, stačí si na papír překreslit herní desku a obstarat si 8 bílých a 8 černých figurek (třeba pěšáků z šachu, dvě sady kamenů, fazolek, nebo si tanečníky nakreslit a vystřihnout z papíru.

Původní herní deska měla v polích zářezy, do kterých se zasouvaly černé a bíle kolíčky. Můžete se pustit i do této historické napodobeniny. A vyrobit si tak hru na cesty, která se vám nerozsype ani v kočáře

Moucha je bílá figurka. Na začátku hry je uprostřed pavučiny. Během hry se snaží z pavučiny vymotat a utéct – dostat se na kraj pavučiny.

Pavouci jsou černé figurky na kraji pavučiny. Ti se zase snaží mouchu obklíčit, tak aby nemohla udělat tah.

Figurky se přesunují po čarách pavučiny. Hrači se v tazích střídají, přičemž ten co hraje za pavouky, může v jednom tahu posunout pouze jednoho (kterehokoli) z pavouků.

Asi nemusím dodávat, že tuto hru si snadno vyrobíte. Jako figurky parádně poslouží kamínky a pavučinu si můžete překreslit na karton, nebo křídou na zem.

Doprostřed sítě (na pole 3), kterou vidíš na obrázku níže, postav figurku z člověče nezlob se. A nyní můžeš začít hledat cestu ven. Figurka se může pohybovat všemi směry (nahoru, dolů, doprava, doleva i šikmo) a udělá tolik kroků, jako je číslo na kterém stojí. Z bludiště se dostane tehdy skončí-li právě jeden krok za hranicí bludiště.

Př.: Pojedem-li v prvním kroku nahoru, dostaneme se figurkou na dvojku. Pojedeme-li v prvním kroku zešikma vlevo dolů, skončíme načtyřce. Vydáme-li se z déto čtyřky doleva, dostaneme se na pole s číslem 6.

A to až do té chvíle, než se aténsky princ Théseus rozhodl udělat tomu přítrž. Měl štěstí. Zamilovala se do něj krétská princezna Ariadné. Ano dcera krále Minóa a nevlastní sestra Minotaura. A rozhodla se svého milého zachránit. Dala mu proto kouzelný meč a klubko nitě. Théseus mečem zabil Minotaura a díky Araidině niti se pak vymotal z bludiště.

A jestli rádi luštíte bludiště v různých časopisech, v podstatě tam kreslíte Araidinu nit

Jak vyrobit bludiště

Chceš zabavit sebe nebo druhé bludištěm a nemáš žádné po ruce? Tak tady si můžeš vygenerovat různých bludišť kolik chceš – generátor bludišť. Kromě klasických bludišť všech možných tvarů (obdélníkových, kruhových, trojúhelníkových, úlových) si tam můžeš vygenerovat víceúrovňové bludiště (s nadchody a podchody):

Zbývá pak už jen do bludiště umístit zbloudilce a někde naznačit východ. A můžeš vesele bloudit. Přeji příjemnou zábavu.

Jinak existuje strategie díky které, najdeš vždy cestu z bludiště. Víš jaká to je? Může se ti to hodit například v obchodních centrech. Ty jsou totiž úmyslně stavěna jako bludiště, aby v nich člověk co nejdéle bloudil a utratil co nejvíce peněz

Takový generátor bludiště je docela oříšek vymyslet a naprogramovat. Výše zmíněné odkazy se věnují právě různým algoritmům pro generování bludišť.

Mohlo by tě též zajímat:

Bludiště s tajenkou

Hru Timeline tvoří sada kartiček. Na jedné straně karty je název historické události a druhá strana je navíc opatřená letopočtem. Vyrobit si takové kartičky je snadné.

Samotná hra pak probíha tak, že si hráči vylosují 5 karet letopočtem dolů. Doprostřed se dá jedna karta letopočtem nahoru, kolem které se začne tvořit časová osa. Postupně pak hráči umísťují libovolné ze svých karet na časovou osu (před, za, mezi už vyložené karty. Po umístění se karta otočí letopočtem nahoru a ověří se zda hráč umístil kartu správně vůči ostatním. Pokud se to nepovedlo, karta se odloží bokem a hráč si místo ní dobere novou. Vítězí ten, kdo se první zbaví všech karet.

Ještě jeden postřeh. Pokud máte dobrou pamět a rychle si letopočty zapamatujete, hra pro vás brzy ztratí kouzlo. Do domácí herničky, tedy není úplně vhodná. Ale do herních klubů, knihovny, družin, škol a jiných institucí skvělá volba.