Originální verze hry, kde hádáme 5 barev je pro začátek docela náročná. Ale super je, že si jí můžeme zjednodušit. Zde najdete PDF šablonu pro hádáni 3 barev.

Tak kdybyste měli o prázdninách dlouho chvíli, můžete zkontrolovat třeba jestli jsou vrstevnice na mapě dobře zakresleny

Jak vyrobit vodováhu

No a ještě se vám může hodit tento návod na výrobu vodováhy.

Po letech jsem se konečně dostala k tomu, abych natočila názorné video na toto téma. Najdeš jej dole…

Lodě patří mezi mou oblíbenou hru. Jde o hru pro dva hráče, která simuluje námořní bitvu. Cílem hry je odstřelit a potopit všechny soupeřovy lodě.

Vše co potřebuješ je čtverečkový papír a tužka. A je to super způsob jak pochopit princip souřadnic.

Na pomyslnou síť 3×3 se umístí 9 kamenů ve třech barvách. Jak vidíte na obrázku v úvodu, kameny jsou rozloženy náhodně. Každý tým má svou herní desku (svých 9 kamenů). Hráč který doběhne, vymění dva kameny (vodorovně/svisle) sousedící. Chce-li hráč vyměnit modrý kámen (obr.1) v prvním řádku uprostřed, může jej vyměni s některým s červených, protože tento kámen sousedí jen s červenými.

Vyhrává ten tým, který má všechny barvy v řadách.

Pohádku o nahatém Archimédovi, který běhal po Řecku a křičel – heuréka, jsme si už povídali tady. Teď se naskytla příležitos si to vyzkoušet na vlastní kůži a změřit si svůj vlastní objem.

Jde o velmi osvěžující pokus vhodný do parních letních dnů

Sud o objemu 500l má rysku, což mi umožnilo odhadnout svůj objem i bez zpětného dolívání sudu do plna. Můj pokus dopadl takto:

Př.1: Odhadněte můj objem.

Př.2: Jakou mám hustotu při váze 72kg?

A jaký objem máš ty?

Svůj objem si můžeš zjistit třeba i ve vaně. A nemusí ani téct voda ven z vany. Musíme jí jen napustit tak abychom se do ní zvládli celí ponořit. Pak si stačí poznačit si, kam sahala voda když jsme byli ponoření. A po vylezení z vany doplnit vodu do výše naši značky. Pozor, ale je třeba doplňovat vodu nádobami jejichž objem známe a počítat si kolik vody jsme tam dolili. Např. kýble, nebo konve mají na sobě rysky s litry.

Pokud nemáme po ruce takovou nádobu s ryskou, může si jí snadno vyrobit pomocí váhy. Protože platí, že 1 litr vody váží 1kg. Stačí tedy navážit 10 kilo vody a víme, že máme v kybli 10 litrů. Uděláme si tam čárečku a už víme po kaď plnit kybl do 10 litrů.

Princip hry je velmi jednoduchý. Oba hráči se snaží postavit stejnou stavbu. Přičemž na sebe nevidí. Jeden staví a vysvětluje druhému, co dělá. Druhý se to snaží podle jeho výkladu postavit stejně. Posluchač se může doptávat, nerozumí-li něčemu. Je-li stavba dokončená, bariéra mezi hráči se odstraní a mohou se porovnávat výsledné stavby. Jsou-li stavby stejné, oba hráči se mohou radovat z vítěství. Jsou-li jiné, oba prohráli. Ano oba prohráli, protože se nedokázali domluvit. Jeden špatně vysvětloval a druhý se málo vyptával. Hlupáci se v případě prohry začnou hádat, čí je to vina. Ti chytří obě stavby prozkoumají a zjistí, kdy a proč došlo k nedorozumění a vymyslí, jak tomu nedorozumění příště předejít.

Na této hře si na vlastní kůži vyzkoušíte, že komunikace mezi dvěma lidmi není vůbec snadná. Zjistíte, že to co vy říkáte a jak to chápete, je něco jiného než vám druhý rozumí! Toho si je málokdo vědom a proto často mezi lidmi dochází k hádkám…

Varianty hry

Další skvělá věc na této hře je, že se dá hrát v nejrůznějších variacích a nejrůznějších obtížnostech.

• Stavba – pro stavbu, můžeme využít kostky z různých stavebnic, nebo věci co najdeme v přírodě, či v kuchyni, fantazii se meze nekladou. Dospěláci si zvolí složitější tvary, které se špatně popisují, malé děti zase můžou stavět třeba jen komínek z různě barevných kostek.
• Scéna – v této variantě máme scénu a vystřižené obrázky, které do scény umísťujeme, opět každý hráč má k dispozici stejné věci. Scénou rozumíme velký obrázek, například mořského dna, krajiny, pokoje, apod. na který dle instrukcí kolegy umísťujeme různé živočichy, předměty, nábytek a co nás napadne. Tato varianta je jednodušší než stavba, ale můžeme si ji zkomplikovat a to tak, že místo jednoduchého popisu scény, budeme vyprávět krátký příběh, při kterém se postavy na scéně přemísťují. A srovnáme až konečnou scénu.
• Socha – zde nám vystačí kus plasteliny. A budeme sochařit. Opět se každý snaží uplácat stejné dílo. Neskončíme-li u sněhuláků, je tato varinata asi nejnáročnější.
• Kresba – zde potřebujeme jen dva papíry a dvě tužky. A tentokrát se snažíme nakreslit stejný obrázek. Také varianta u které se zapotí i dospělák.
• Jóga – tahle varianta mě napadla teď, abychom trochu protáhli tělo. Budeme potřebovat jen závěs a obsluhu závěsu. Cílem je vytvořit stejnou pózu. Např. „Sedám si na zem, opírám se o levou ruku a pravou nohu si dám za krk. Hotovo?“ „Ano.“ „Obsluho zvedni závěs.“
• Origami – tady vyzkoušíme možnosti papíru. Cílem je poskládat papír stejně. Můžeme nechat průchod své fantazii a nebo se inspirovat jednoduššími origami návody, které pak zkusíme naučit kolegu tímto slepým způsobem.
• Navigátor – panáčci na mapě, které se snažíme nasměrovat k cíli

O své zkušenosti s touto hrou a náměty na další varianty se můžete podělit v komentářích.

Jak vyrobit Černého Petra

Pokud nemáme speciální karty na tuto hru, můžeme použít klasické karty (žolíkové), nebo třeba pexeso. Na Černého Petra potřebujeme set párových karet + 1 nepárovou (Černého Petra).

Na obrázku níže vidíte, jak může vypadat set na Černého Petra vytvořený z klasických karet. Pár vždy tvoří dvě stejná čísla různých barev a jako Černý Petr poslouží eso.

Pexeso lze také v případě nouze použít, ale hůř se z něj dělá vějířek a je dobré označit kartičky v rohu nějakými symboly. Lépe to funguje spíš naopak, kdy lze s kartami Černého Petra hrát pexeso.

Správný Černý Petr by měl obsahovat 33 karet. Ale hraje-li méně hráčů, můžeme některé páry směle ubrat.

Průběh hry

1. Všechny karty se zamíchají a rozdají.
2. Hráči si prohlédnou své karty, tak aby na ně nikdo neviděl a vyřadí ze svých karet dvojice. Stejné karty hodí třeba na hromadu uprostřed stolu. Zbývající karty si nechají a čekají až na ně příjde řada.
3. Ten co rozdával karty, vyzve hráče po své levici, aby si náhodně vybral jednu z jeho karet (nesmí se však na ně koukat). Tím zahájí hru a hráč jenž vybírá z jeho ruky kartu je na tahu.
4. Hráč na tahu si vybere z vějíře souseda po pravici jednu z karet a zařadí ji mezi své karty. Pokud mu nová karta vytvořila pár s nějakou ze stávajících karet, vyloží tento pár na stůl. Nyní vyzve hráče po své levici k tahu.
5. Předchozí 4.krok se opakuje tak dlouho, dokud se všichni nezbaví svých karet. Všichni až na jednoho – toho kterému zůstal v ruce nepárový Černý Petr. Tento hráč prohrává.

Taneční parket (naše herní deska) ma zvláštní tvar, jak můžeme vidět na  obrázku 1 níže. Do jednoho rohu umístite 8 tanečníků (černých figurek) do opačného rohu 8 bilých figurek (tanečnic). Tím obsadíme všechny pole kromě prostředního, to jediné je na začátku hry prázdné.

Zbývá pustit tématickou hudbu a můžeme se pustit do tance.

Cílem hry je, vyměnit si se „soupeřem“ pozice. Na konci hry tedy bíle figurky stojí na místě černých a naopak. Pole uprostřed je opět prázdné. Hráči nehrají proti sobě, ale naopak musí spolupracovat, jinak záhy uvíznou ve slepé uličce.

Herní tah – hráči se v tazích střídají. Táhnout musí některou ze svých figurek. Za tah se považuje jedna z těchto možností:

• tah na sousední volné pole (obr.2),
• přeskok přes vlastní figurku (obr.3),
• přeskok přes soupeřovou figurku (obr.3),

přičemž sousedním polem se rozumí takové pole, které hraničí celou hranou. Šikmý tah není povolen.

Hra končí

• vítěztvím obou hráčů, podařilo-le se vyměnit si startovní pozici.
• prohrou obou hráču, pokud nelze provést tah.

Výroba hry

Vyrobit si tuto hru je velmi snadné, stačí si na papír překreslit herní desku a obstarat si 8 bílých a 8 černých figurek (třeba pěšáků z šachu, dvě sady kamenů, fazolek, nebo si tanečníky nakreslit a vystřihnout z papíru.

Původní herní deska měla v polích zářezy, do kterých se zasouvaly černé a bíle kolíčky. Můžete se pustit i do této historické napodobeniny. A vyrobit si tak hru na cesty, která se vám nerozsype ani v kočáře

Moucha je bílá figurka. Na začátku hry je uprostřed pavučiny. Během hry se snaží z pavučiny vymotat a utéct – dostat se na kraj pavučiny.

Pavouci jsou černé figurky na kraji pavučiny. Ti se zase snaží mouchu obklíčit, tak aby nemohla udělat tah.

Figurky se přesunují po čarách pavučiny. Hrači se v tazích střídají, přičemž ten co hraje za pavouky, může v jednom tahu posunout pouze jednoho (kterehokoli) z pavouků.

Asi nemusím dodávat, že tuto hru si snadno vyrobíte. Jako figurky parádně poslouží kamínky a pavučinu si můžete překreslit na karton, nebo křídou na zem.

Hru Timeline tvoří sada kartiček. Na jedné straně karty je název historické události a druhá strana je navíc opatřená letopočtem. Vyrobit si takové kartičky je snadné.

Samotná hra pak probíha tak, že si hráči vylosují 5 karet letopočtem dolů. Doprostřed se dá jedna karta letopočtem nahoru, kolem které se začne tvořit časová osa. Postupně pak hráči umísťují libovolné ze svých karet na časovou osu (před, za, mezi už vyložené karty. Po umístění se karta otočí letopočtem nahoru a ověří se zda hráč umístil kartu správně vůči ostatním. Pokud se to nepovedlo, karta se odloží bokem a hráč si místo ní dobere novou. Vítězí ten, kdo se první zbaví všech karet.

Ještě jeden postřeh. Pokud máte dobrou pamět a rychle si letopočty zapamatujete, hra pro vás brzy ztratí kouzlo. Do domácí herničky, tedy není úplně vhodná. Ale do herních klubů, knihovny, družin, škol a jiných institucí skvělá volba.