Myšlenkou těchto her je:
- aby si děti hrály
- aby samy objevovaly nové poznatky (nikoly se je učily!)
- aby rozvíjeli své vlastní přístupy a řešení
Z výše uvedených důvodu, se dospělák musí zdržet v těchto hrách držet zpátky. Tím je myšleno zdržet se jakýchkoli rad, nedej bože přednášek. Je náročné, nechat své děti dělat chyby, proto doporučuji zalepit si pusu 🙂
Hraje-li dospělý hru s dětmi, může využívat své znalostí a zkušenosti, ale nijak na to neupozorňuje. Děti strategii dospělého buď odkoukají, nebo ne. To je jejich věc. A dospělý musí tolerovat neoptimální strategii ratolestí a nijak jim do toho nezasahovat. Jednak tím děti otravuje a jednak v nich zabíjí přirozenou zvědavost. Děti si zvyknou, že vše důležité jim vždy někdo řekne a nemusí k získávání znalosti vyvíjet jakékoli úsilí.
Dospělák vysvětluje, jen když je na to přímo dotázán. A odpovídá stručně, aby se dítě doptávalo a učilo se pokládat otázky, které vedou k pochopení problému. Uvedu příklad:
„Tati, jak to děláš, že to tak rychle vždycky najdeš?“
„Umím abecedu.“
„Co je to abeceda?“
„Seřazená písmenka.“
„Jak seřazená?“
„No první je A, druhé B, třetí C a tak dále.“
„Jak dále?“
„Noo, počkej chvíli…. Třeba takhle.“ a přinese ukázat abecedu třeba v rejstříku nějaké knihy…
„Tady vidíš je všechno seřazené podle abecedy. První jsou slova na A, pak na B a můžeš se podle toho naučit abecedu. A jak jí budeš umět, budeš umět vyhledávat stejně rychle jako já.“
Pokud téma abecedy dítě zaujalo a začne knihu důkladně studovat. Můžete dítě poprosit, aby vám abecedu z knihy vypsalo, že už jste ji zapomněli a chcete si ji prohlédnout a nechce se vám tak pracně listovat.