Trojčlenka je to nejdůležitější co se matematice naučíš. Bude se ti ještě tisíckrát hodit ve škole i v životě. Pomocí ní si budeš moci odvodit různé vzorečky (rychlost, páky). Procenta, úhly, převádění jednotek a mnoho mnoho dalšího bude pro tebe velmi jednoduché, když budeš umět trojčlenku. UMĚT TROJČLENKU SE VYPLATÍ.

Trojčlenka souvisí se zlomky, více v článku Trojčlenka a zlomky. Než jsem ale na to přišla, dost jsem s trojčlenkou zápasila. Když jsme se ji ve třetí třídě učili (rok 1995), zlomky jsme neznali a museli jsme si pamatovat šipkový postup. No a já se svou děravou pamětí, nikdy nevěděla, co se s čím násobí a co dělí. Každopádně pokud zatím bojuješ se zlomky, můžeš se naučit tento postup –  jak počítat trojčlenku šipkovým postupem.

Když už máš svůj oblíbený postup, je třeba si trojčlenku osahat. A super způsob, jak si procvičit trojčlenku je, hrát si s váhami! Je to jednoduché. Podívej sem: Trojčlenka a váhy.

No a krásný příklad na trojčlenku ze života najdeš tady: Vyplatí se vyrábět máslo?

Slovní úlohy na procvičení trojčlenky najdeš zde: Výukový program – koně (nejeden dospělák se na tom zapotil).

Přeji příjemnou zábavu

Po letech jsem se konečně dostala k tomu, abych natočila názorné video na toto téma. Najdeš jej dole…

Lodě patří mezi mou oblíbenou hru. Jde o hru pro dva hráče, která simuluje námořní bitvu. Cílem hry je odstřelit a potopit všechny soupeřovy lodě.

Vše co potřebuješ je čtverečkový papír a tužka. A je to super způsob jak pochopit princip souřadnic.

Super web se spoustou návodů na origami je origami.alyss.cz.

Hrníček z papíru

Umět si vyrobit hrnek z papíru, je velmi snadné a užitečné. Nikdy nevíš kdy se ti to bude hodit. Papírový hrnek sice začne časem prosakovat, ale na nouzové napití je to bezva řešení. Určitě ale do něj nelij horké nápoje!

K těm praktickým dovednostem se také hodí umět vyrobit obálku. Ještě zde zmíním tuto papírovou krabičku, i když ve správném origami nemají nůžky co dělat.

Večerníčková čepice

Večerníčkova čepice je základ. To musí umět každý. Když ji uděláš ve větším z třeba z novin, bude ti akorát na tvou hlavu. A můžeš jí využít třeba při malování stropu.

Lodička z papíru

Vážně plave, vyzkoušej ve vaně při koupání.

Letadlo neboli vlaštovka z papíru

Vodu už jsme zvládli, zbývá dobýt vzduch.

Liška z papíru

Nějaké jednoduché zvířátko.

Skákající žába

Šablonuk této žabce seženeš zde.

Trochu složitější varianta žáby.

Jeřáb

Takovou origami klasikou je ptáček, kterého najdete pod heslem origami jeřáb. No nevím kde by jeřáb přišel k tak dlouhému ocasu, ale asi byl kdysi autorovi inspirací.

Papírový Homo sapiens

No a pro největší machry tu mám ještě panáčka.

Akční origami

Co si budeme povídat, když naše skládačka  i něco umí je to zase větší sranda. Kromě skákající žáby, kterou jsme si ukázali výše, teď můžeš zkusit třeba útok hada!

Vtipná je i nášlapná past

a nebo klanějící se tučňák

1. Ucilek.cz

Zajímavy koncept pojal Učílek ve svých interaktivních knihách. Jsou totiž určny úplným začátečníkům, kteří vlastně ani číst neumí. Nemusí znát ani všechna písmenka, kniha neznámá písmenka čtenářům sama prozradí. Dalo by se říct, že jde o takové čítanky pro samouky. Po rozlouskání slova musí dítě vybrat správný obrázek, čímž se testuje porozumění textu. Výhodou je, že knihy se generují, nejde tedy o jednorázové testy, ale s každým spuštěním se načte nová kombinace slov a obrázků.

2. Umimecesky.cz

Velmi sympatickou aplikaci na čtení s porozuměním nabízí i web umimecesky.cz. Testy jsou sice jednorázové, ale najdete jich zde okolo dvou stovek. Po přečtení textu zodpovíme na otázkou kliknutím na jednu ze tří možností. Okamžitě dojde k vyhodnocení a my můžeme přejít k další otázce, kterých je celkem 5. Po zodpovězení všech otázek získáme za test diamanty (maxímálně 3 diamanty – počet chyb).

Aplikace je přehledná, intuitivní, uživatelsky přívětivá. Texty pro menší děti jsou navíc ilustrované, což značně zvyšuje motivaci malého čtenáře.

2. Gramar.in

Téměř na stovku testů pro každý ročník 1.stupně ZŠ najdete webu gramar.in.

Jde sice o jednorázove testy, ale vzhledem k množství, to nevadí. K textu vždy následuje několik otázek.

Ovládání není moc uživatelsky přívětivé a pro samostatné užívání třeba prvňáčkem dost náročné (mnoho textu v různých informačních hláškách). Matoucí je i vyhodnocení. Ale jde o jednu z prvních aplikací na čtení s porozuměním a zvyknout se dá na to dá.

ČR 1: 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7,

ČŘ 2: 15, 14, 13, 12, 11,

ČŘ 3: 1, 3, 5, 7, 9, 11,

ČŘ 4: 4, 44, 444, 4444,

ČŘ 5: 1, 4, 7, 10, 13,

ČŘ 6: 1, 1, 2, 2, 3, 3,

ČŘ 7: 5, 6, 5, 6, 5, 6,

ČŘ 8: 1, 5, 3, 7, 5, 9, 7, ,

ČŘ 9: 1, 2, 4, 8, 16,

ČŘ 10: 1, 2, 3, 5, 8, 13, ,

ČŘ 11: 11, 5, 2, 11, 7, 4, 11, 9, 8, 11, ,

ČŘ 12: 2, 8, 4, 16, 12, 48, 44, 176, 172, 688,

ČŘ 13: 1, 4, 9, 16, 25, 36, , ,

ČŘ 14: 2, 6, 4, 12, 10, 30, 28, 84,

ČŘ 15: 1, 2, 3, 6, 8, 16, 19, 38,

ČŘ 16: 2, 3, 6, -1, 18, -3, -6, 7, -18, ,

ČŘ 17: 10, 2, 8, 10, -2, 8, -10, -2, -8, ,

Př.1: Schválně víte kolik je:

tucet = 12
dva tucty = ?
půl tuctu = ?
tři tucty = ?
čtvrt tuctu = ?
veletucet = 12 tuctů = ?

Proč zrovna dvanáctka ?

Proč měla dvanáctka zvláštní název? Proč ne třeba 14, nebo 15, nebo jakékoli jiné číslo? Co je na dvanácce tak zvláštního? To mi vrtalo vždycky hlavou. Nakonec jsem usoudila, že to bylo proto, že 12 je první fajně dělitelné číslo,  proto je dobré v tomto množství balit zboží. Dvanáct vajec si koupí čtyřčlenná domácnost, protože se to dá spravedlivě rozdělit mezi 4 lidi, stejně jako šestičlenná domáctnost, nebo tříčlenná, či dvoučlenná. Zkuste najít další takové dobře dělitelné číslo. To mi jako odpověď na dlouhá leta docela stačilo.

Ale teď jsem zpracovávala téma hodin a zase jsem narazila na ten tucet. Proč je na ciferníku zrovna dvanáct hodin? Proč máme den rozdělený na 12 dílků (a noc na dalších 12)? Proč ne na deset, když jinak vždy pracujeme v desítkové soustavě? Den přece nedělíme, neříkáme „sejdeme se za třetinu dne“, řekneme „sejdeme se za čtyři hodiny“… A aby toho nebylo málo hodina je rozdělená na 5 tuctů minut. Vždyť to nemá logiku.  Máme deset prstů, proto máme desítkovou soustavu. Počítáme prstíky, když nám dojdou, uděláme si čárku a počítáme dál. Že by se v historii používali i jiné soustavy, z kterých zůstal ten tucet? Hledala jsem v knihách na googlu, ale žádnou tuctovou soustavu jsem nenašla.

Jak vidíte v tabulce na obr.2 staré civilizace fičeli taky na desítkach. Očividně i tenkrát měli lidé jen deset prstů.

Měli mezopotámci dvanáct prstů???

Když něco člověku vrtá v hlavě a pokládá si jasné otázky – třeba jen v duchu-, dříve nebo později odpověď příjde. A to se mi stalo i s tuctem. A tak jsem se jednou ocitla v blízkosti zapnuté televize (to se moc často nestává). Vtip je v tom, že zrovna ve tu chvíli běžel v televizi dokument o Mezopotámii. A zrovna v té části, kde se věnovali tuctu. V tom dokumentu vyprávěli, jak lidé v Mezopotámii vymysleli míry, čísla, čas a mimojiné i tucet. A proč tucet? No protože počítali na prstech. Ale nebyli to žádné béčka (jako my dneska:)). V Mezopotámii totiž zvladli počítat na prstech jedné ruky do 12 na! A druhou mohli pohodlně třeba nabírat zboží… To se nedá popsat, to je tak geniální, že se to musí ukázat:

Já z toho měla dobrý den, možná i týden, ale kecám, furt z toho mám radost. A třeba to udělá radost i vám

Jak vytáhnout kapalinu?

Ono stala se nám jednou taková nemilá věc. Dolívaly jsme s mámou olej na benzínce, při tom jsme se dohadovaly, jak bývá našim dobrým zvykem a ups, nádržku jsme jaksi přelily. Co teď? Lézt pod auto a hledat v horkém motoru někde jakýsi šroubek, kterým se vyměňuje olej? To asi ne. A tak jsem zašla do benzínky pro brčko. Načež jsme stropily další cirkus, kdy se máma chytala za hlavu, vida mě jít k motoru s brčem: „Snad ten olej nechceš vypít, vždyť se otrávíš!“ Ale kdeže pít olej, normálně vytáhnout pomocí podtlaku.

Ponoříš-li brčko do tekutiny, tekutina přirozeně vyplní prostor brčka (viz. princip spojených nádob). Aby kapalina zůstala v brčku i po vytažení, musíme prstem ucpat vrchní otvor. Tím vznikne mezi našim prstem a kapalinou v brčku podtlak, který drží kapalinu uvnitř brčka. A my tak můžeme brčko i s tekutinou výjmout z nádoby. Jinými slovy kapalina chce vytéct, způsobí podtlak, který jí zase nasaje zpět.

No a tak jsem tenkrát jednoduše (bez cucání!) vytáhla přebytečný olej z motoru. Prostě jsem si vyrobila takovou pipetu.

Co je to pipeta?

Jinak podobnému zařízení – na elegantní vytahování malého množství kapalin – se říká pipeta. Jen místo prstu je navrchu bálonek, který lze zmáčknout. Ponoříme-li pipetu do kapaliny nic se nestane, protože pipeta obsahuje vzduch a protože je uzavřená (narozdíl od brčka, které je nahoře otevřeno) a vzduch z ní nemůže utéct. Voda se do pipety tedy nemá jak dostat. Pokud však pipetu nahoře zmáčkneme, vytlačíme z ní kus vzduchu, který probublá kapalinou pryč. Následným puštění balónku vytvoříme v pipetě podtlak. A protože je pipeta v té chvíli ponořena v kapalině, nemůže zpátky nasát chybějící vzduch a tak nasaje onu kapalinu. A ta zůstane v pipetě i po vytažení, stejně jako v našem – prstem zašpuntovaném – brčku.

Podtlak a počasí

I když se tlak neustále snaží vyrovnat, nikdy se mu to úplně nepovede. A tak ani na Zeměkouli jsou místa s vyšším tlakem a místa s nižším tlakem. Říká se jím tlakové výše a níže a určitě o tom něco uslyšíte, když si zapnet v televizi počasí. Tam to furt řeší. Proč? No protože to má zásadní vliv na počasí. Tlaková níže (podtlak) nasává mraky z okolí a přitom nasávání vzniká vítr.

Jak si vyrobit cucflek

Hele nedalo mi to a musela jsem to s těmi baňkami vyzkoušet. Tradiční způsob je dost o hubu, protože hrozí popálení. Tak jsem to zkusila se skeněnou lahví a teplou vodou z kohoutku. A světe div se taky to funguje. Tak tady máte jeden bezpečný fyzikální experiment na výrobu cucfleku:

1) Skleněnou láhev naplňte horkou vodou z kohoutku. Nechte jí tam tak půl minuty, ať se flaška prohřeje.

2) Vodu z lahve vylíjte. A rychle přitiskněte hrdlo láhve na kůži. Nechte tak několik minut působit. Co se děje: V láhvi je teplý vzduch, který pomalu chladne. Studený vzduch je menší než teplý (viz. něco o teplotě) a tak vzniká v láhvi podtlak. Chce nasát vzduch z vnějšku, ale to nejde, protože hrlo je „zašpuntované“ naší kůží. A tak začne nasávat tu kůži.

3) Pomalu oddělávejte láhev a sledujte jak moc je přicucnutá. Po odtržení láhve se ozve mlask a na kůži chvíli zůstane červené kolečko. Mlaskavý zvuk je způsoben rýchlým nasátím vzduchu do lahve a vyrovnání tlaku v lahví s tlakem z okolí. Jde o takový mini vítr.

Myslím, že pokus by měl fungovat ještě lépe bez vody. Nahřeje-li prázdnou láhev třeba na topení. Budete-li to zkošet dejte láhev na topení vzhůru nohama (dnem :P), aby nám teplý vzduch neutíkal…

Princip hry je velmi jednoduchý. Oba hráči se snaží postavit stejnou stavbu. Přičemž na sebe nevidí. Jeden staví a vysvětluje druhému, co dělá. Druhý se to snaží podle jeho výkladu postavit stejně. Posluchač se může doptávat, nerozumí-li něčemu. Je-li stavba dokončená, bariéra mezi hráči se odstraní a mohou se porovnávat výsledné stavby. Jsou-li stavby stejné, oba hráči se mohou radovat z vítěství. Jsou-li jiné, oba prohráli. Ano oba prohráli, protože se nedokázali domluvit. Jeden špatně vysvětloval a druhý se málo vyptával. Hlupáci se v případě prohry začnou hádat, čí je to vina. Ti chytří obě stavby prozkoumají a zjistí, kdy a proč došlo k nedorozumění a vymyslí, jak tomu nedorozumění příště předejít.

Na této hře si na vlastní kůži vyzkoušíte, že komunikace mezi dvěma lidmi není vůbec snadná. Zjistíte, že to co vy říkáte a jak to chápete, je něco jiného než vám druhý rozumí! Toho si je málokdo vědom a proto často mezi lidmi dochází k hádkám…

Varianty hry

Další skvělá věc na této hře je, že se dá hrát v nejrůznějších variacích a nejrůznějších obtížnostech.

• Stavba – pro stavbu, můžeme využít kostky z různých stavebnic, nebo věci co najdeme v přírodě, či v kuchyni, fantazii se meze nekladou. Dospěláci si zvolí složitější tvary, které se špatně popisují, malé děti zase můžou stavět třeba jen komínek z různě barevných kostek.
• Scéna – v této variantě máme scénu a vystřižené obrázky, které do scény umísťujeme, opět každý hráč má k dispozici stejné věci. Scénou rozumíme velký obrázek, například mořského dna, krajiny, pokoje, apod. na který dle instrukcí kolegy umísťujeme různé živočichy, předměty, nábytek a co nás napadne. Tato varianta je jednodušší než stavba, ale můžeme si ji zkomplikovat a to tak, že místo jednoduchého popisu scény, budeme vyprávět krátký příběh, při kterém se postavy na scéně přemísťují. A srovnáme až konečnou scénu.
• Socha – zde nám vystačí kus plasteliny. A budeme sochařit. Opět se každý snaží uplácat stejné dílo. Neskončíme-li u sněhuláků, je tato varinata asi nejnáročnější.
• Kresba – zde potřebujeme jen dva papíry a dvě tužky. A tentokrát se snažíme nakreslit stejný obrázek. Také varianta u které se zapotí i dospělák.
• Jóga – tahle varianta mě napadla teď, abychom trochu protáhli tělo. Budeme potřebovat jen závěs a obsluhu závěsu. Cílem je vytvořit stejnou pózu. Např. „Sedám si na zem, opírám se o levou ruku a pravou nohu si dám za krk. Hotovo?“ „Ano.“ „Obsluho zvedni závěs.“
• Origami – tady vyzkoušíme možnosti papíru. Cílem je poskládat papír stejně. Můžeme nechat průchod své fantazii a nebo se inspirovat jednoduššími origami návody, které pak zkusíme naučit kolegu tímto slepým způsobem.
• Navigátor – panáčci na mapě, které se snažíme nasměrovat k cíli

O své zkušenosti s touto hrou a náměty na další varianty se můžete podělit v komentářích.

S vláčky můžete procvičovat sčítání odčítání do 5, do 10 až do 1000. Dále násobilku, záporné čísla. V podstatě můžete procvičovat celé učivo 1.-3. třídy.

Hra má celkem 6 kol + 1 bonusové. Za každé bezchybné kolo, obdržíte jednu známku. Na konci všech kol, pak získáte certifikát

Pokračovat ve čtení

Tato výuková aplikace měla u nás velký úspěch a já byla překvapena kam až jí tato knížka ve čtení posunula.

Pokračovat ve čtení