Trojčlenka je to nejdůležitější co se matematice naučíš. Bude se ti ještě tisíckrát hodit ve škole i v životě. Pomocí ní si budeš moci odvodit různé vzorečky (rychlost, páky). Procenta, úhly, převádění jednotek a mnoho mnoho dalšího bude pro tebe velmi jednoduché, když budeš umět trojčlenku. UMĚT TROJČLENKU SE VYPLATÍ.

Trojčlenka souvisí se zlomky, více v článku Trojčlenka a zlomky. Než jsem ale na to přišla, dost jsem s trojčlenkou zápasila. Když jsme se ji ve třetí třídě učili (rok 1995), zlomky jsme neznali a museli jsme si pamatovat šipkový postup. No a já se svou děravou pamětí, nikdy nevěděla, co se s čím násobí a co dělí. Každopádně pokud zatím bojuješ se zlomky, můžeš se naučit tento postup –  jak počítat trojčlenku šipkovým postupem.

Když už máš svůj oblíbený postup, je třeba si trojčlenku osahat. A super způsob, jak si procvičit trojčlenku je, hrát si s váhami! Je to jednoduché. Podívej sem: Trojčlenka a váhy.

No a krásný příklad na trojčlenku ze života najdeš tady: Vyplatí se vyrábět máslo?

Slovní úlohy na procvičení trojčlenky najdeš zde: Výukový program – koně (nejeden dospělák se na tom zapotil).

Přeji příjemnou zábavu

více zde: Stirlingův motor

Jak vytáhnout kapalinu?

Ono stala se nám jednou taková nemilá věc. Dolívaly jsme s mámou olej na benzínce, při tom jsme se dohadovaly, jak bývá našim dobrým zvykem a ups, nádržku jsme jaksi přelily. Co teď? Lézt pod auto a hledat v horkém motoru někde jakýsi šroubek, kterým se vyměňuje olej? To asi ne. A tak jsem zašla do benzínky pro brčko. Načež jsme stropily další cirkus, kdy se máma chytala za hlavu, vida mě jít k motoru s brčem: „Snad ten olej nechceš vypít, vždyť se otrávíš!“ Ale kdeže pít olej, normálně vytáhnout pomocí podtlaku.

Ponoříš-li brčko do tekutiny, tekutina přirozeně vyplní prostor brčka (viz. princip spojených nádob). Aby kapalina zůstala v brčku i po vytažení, musíme prstem ucpat vrchní otvor. Tím vznikne mezi našim prstem a kapalinou v brčku podtlak, který drží kapalinu uvnitř brčka. A my tak můžeme brčko i s tekutinou výjmout z nádoby. Jinými slovy kapalina chce vytéct, způsobí podtlak, který jí zase nasaje zpět.

No a tak jsem tenkrát jednoduše (bez cucání!) vytáhla přebytečný olej z motoru. Prostě jsem si vyrobila takovou pipetu.

Co je to pipeta?

Jinak podobnému zařízení – na elegantní vytahování malého množství kapalin – se říká pipeta. Jen místo prstu je navrchu bálonek, který lze zmáčknout. Ponoříme-li pipetu do kapaliny nic se nestane, protože pipeta obsahuje vzduch a protože je uzavřená (narozdíl od brčka, které je nahoře otevřeno) a vzduch z ní nemůže utéct. Voda se do pipety tedy nemá jak dostat. Pokud však pipetu nahoře zmáčkneme, vytlačíme z ní kus vzduchu, který probublá kapalinou pryč. Následným puštění balónku vytvoříme v pipetě podtlak. A protože je pipeta v té chvíli ponořena v kapalině, nemůže zpátky nasát chybějící vzduch a tak nasaje onu kapalinu. A ta zůstane v pipetě i po vytažení, stejně jako v našem – prstem zašpuntovaném – brčku.

Podtlak a počasí

I když se tlak neustále snaží vyrovnat, nikdy se mu to úplně nepovede. A tak ani na Zeměkouli jsou místa s vyšším tlakem a místa s nižším tlakem. Říká se jím tlakové výše a níže a určitě o tom něco uslyšíte, když si zapnet v televizi počasí. Tam to furt řeší. Proč? No protože to má zásadní vliv na počasí. Tlaková níže (podtlak) nasává mraky z okolí a přitom nasávání vzniká vítr.

Jak si vyrobit cucflek

Hele nedalo mi to a musela jsem to s těmi baňkami vyzkoušet. Tradiční způsob je dost o hubu, protože hrozí popálení. Tak jsem to zkusila se skeněnou lahví a teplou vodou z kohoutku. A světe div se taky to funguje. Tak tady máte jeden bezpečný fyzikální experiment na výrobu cucfleku:

1) Skleněnou láhev naplňte horkou vodou z kohoutku. Nechte jí tam tak půl minuty, ať se flaška prohřeje.

2) Vodu z lahve vylíjte. A rychle přitiskněte hrdlo láhve na kůži. Nechte tak několik minut působit. Co se děje: V láhvi je teplý vzduch, který pomalu chladne. Studený vzduch je menší než teplý (viz. něco o teplotě) a tak vzniká v láhvi podtlak. Chce nasát vzduch z vnějšku, ale to nejde, protože hrlo je „zašpuntované“ naší kůží. A tak začne nasávat tu kůži.

3) Pomalu oddělávejte láhev a sledujte jak moc je přicucnutá. Po odtržení láhve se ozve mlask a na kůži chvíli zůstane červené kolečko. Mlaskavý zvuk je způsoben rýchlým nasátím vzduchu do lahve a vyrovnání tlaku v lahví s tlakem z okolí. Jde o takový mini vítr.

Myslím, že pokus by měl fungovat ještě lépe bez vody. Nahřeje-li prázdnou láhev třeba na topení. Budete-li to zkošet dejte láhev na topení vzhůru nohama (dnem :P), aby nám teplý vzduch neutíkal…

Hele ono s touhle srandou můžete napáchat docela dost škody. Je fakt blbost si s tím hrát na děckém hřišti uprostřed sídliště. Můžete někomu ublížit nebo vymlátit pár oken. Takže sedněte raději na kolo a na trénování si najděte opuštěné místo, bez lidí a daleko od všeho rozbitného

No a teď k výrobě a střelbě z praku. Níže jsou dvě videa. K prvnímu je krátké úvodní povídání v angličtině. Pokud vás zajímá, co to tam vypráví, zde je k tomu slovní zásoba na procvičení slovíček. A pokud tam ty slovíčka neslyšíte, zapněte si titulky (viz. obrázek vpravo). Samotná výroba praku je pak beze slov. No a druhé video je bez komentáře celé a představí vám různé způsoby střelby z praku. Tož tak přeji příjemnou zábavu

No ještě by se tu asi hodilo něco o úhlové rychlosti, ale jak tak na to koukám su tam nějaké derivace, goniometrie, radiány a nad tím se mi fakt teď nechce přemýšlet. Beztak bych nakonec zjistila, že to je zase jen dráha/čas, kde dráha je obvod kruhu… Jdu si raději vyrobit ten prak

Ještě pár slov k termínu energie, kterou kolega na videu počítá. Energie je schopnost tělesa konat práci. Ale v podstatě je to to samé, co práce. Jak enrgie tak práce, mají stejnou jednotku – J jouly (džauly). Je to spíš takové slovíčkaření. Natažená kuše, která leží na stole jako pecka ,sice nevykonává žadnou práci, ale má v sobě energii tu práci teoreticky vykonat (na rozdíl od kuše nenatažené).

Takže jsme se zbavili docela složitého pojmu energie a udělali jsme z něj mnohem jednodušší práci Zbývá vysvětlit co je to práce…

Př. 1: Který z těchto nosičů na fotce vykoná více práce a proč?

Je zřejmé, že klučina v oranžovém tričku vykonává větší práci, protože vláčí těžší náklad. Kdo toho přenese víc, vykoná větší práci.

Př.2: Dva nosiči si na Hrebienku naložili stejný náklad 80kg. Ale Janko šel na Zamkovského chatu (detail trasy), zatímco Miro to zanesl až na Zbojnickou (detail trasy). Kdo z nich udělal více práce?

Hele jen tak mezi námi, mě by to tak úplně stačilo. Čím dál a čím těžší věc někam dosmejčím, tím víc práce zrobím. Z této úvahy by se dal snadno odvodit vzorec : R=m*s (Robota = hmotnost*vzadlenost) a jednotky by mohly být třeba Uf = kg * m Jenže našli se takoví šťouralové protivní, co hned vytasili s kolem. A že je rozdíl, jestli závaží nesu na zádech, tahám po zemi, nebo si jej naložím na vozíček. A že tam tedy nemůže být hmotnost, kterou tahám, ale síla kterou to vláčím. Tož něco na tom bude, 50kg na kolečkách uvezu i já (křehká dívenka), ale na 50kg batoh už musí být pořádně silný chlap. Takže vyměníme váhu za sílu a máme práci W (hádám že z anglikého Work):

W = F * s

a jednotky jsou Jouly, beztak protože to někoho napadlo v červenci…

Každopádně zde máte k tomuto videu slovní zásobu, aby se bylo od čeho odpíchnout.

Jinak diferenciál je součástka u aut, která vyrovnává rozdílnou rychlost kol v zatáčce. Bez ní by auto z každé zatáčky vyletělo..

Jednou jsme takhle šli pitomé 3km snad 10 hodin! Bylo to na mašli. Do cíle jsme vyčerpaní dorazili před půlnoci. Naštěstí jsem se nikdy neocitla v tomto průseru sama a měla jsem po boku zdatné kamarády, kteří razili cestu. Takové situace se snadno mohou stát člověku osudné a přitom v našich horách roste záchrana vždy na dosah ruky. Pojďme se společně mrknout jak si vyrobit provizorní sněžnice.

Jak si sněžnice přikurtovat k noze, že fakt fungují a že se dají vyrobit i profesionálnějším způsobem, můžete vidět na dalším videu:

Tady ještě jeden návod na výrobu trvanlivějších sněžnic z přírodních materiálů (v angličtině).

Jak fungují sněžnice?

Jak to, že stačí přivázat k noze nějaké placaté nesmysly a najednou se boj o přežití změní v příjemnou zimní procházku? Princip sněžnic je stejný jako u běžek, lyží a dalších zimních udělátek. Jde o to snížit tlak, kterým působíme na sníh. V článku o tlaku (pokus 1) jsme zjistili, že i když něco váží stejně, může to tlačit různě. A tak jako se nám tužka v pokusu nepříjemně zapichovala do dlaně, tak se my tenkými nožkami zapíchneme do sněhu. Když však zvětšíme své šlápoty sněžnicemi, naše hmotnost se rozloží na větší plochu a snížíme tak tlak, kterým působíme na sníh. A když méně tlačíme na sníh, měně se i boříme.

Teploměr

Teploměr už vyrobit umíme (více v Článku o teplotě). Připomenu, že stačí průhledná slámka, nebo hadička, kterou strčíme do skleněné láhve s tekutinou (třeba obarvenou vodou, nebo alkoholem). Kolem hrdla dobře utěsníme plastelínou a je to. Zbývá jen dokreslit stupnici a nemusí být číselná.

Vlhkoměr

Teploměr nám možná napoví, jak se mám obléct na venek, ale chceme-li počasí předpovídat, budeme potřebovat sledovat vlhkost vzduchu. V Článku o vlhkosti najdete hned čtyři způsoby jak si během chvilky vyrobit vlhkoměr.

Srážkoměr

Snad nejjednodušší meteorologické zařízení, které si můžeš vyrobit, je srážkoměr. Tedy zařízení na sledování srážek (dešťě). Dáš ven pod otevřené nebe nádobu a jednou za čas zkontroluješ pravítkem kolik vody napršelo. Srážky se měří v milimetrech. Své měření můžeš zapisovat a pak srovnávat s historickými daty. A vyvozovat své vlastní závěry ohledně změny klimatu.

Anemometr

Anemometr je složitý název pro pinpongový míček na provázku Je to zařízení na měření rychlosti větru. Pimpongový míček na provázku je nejjednodušší řešení. Problém je, že vítr fouká z různých stran a tak se náklon provázku blbě sleduje. Rychlost větru můžeme jednoduše sledovat na vlajících věcích, čím více fouká, tím vodorovnější je poloha zavěšených věcí. Na tomto principu vytvořil anemometry i Leonardo da Vinci.

Rychlost větru můžeme sledovat i na větrnícich, ale ty moc neopatříme stupnicí.

A kdo chce mít jó přesné údaje, může si vyrobit naprosto přesný digitální anemometr, z cyklotachometru Stačí odšroubovat kolo i s počítčem, přilepit nějaké lopatky aby se za větru točilo a tradá, tachometr nám ukáže aktuální rychlost v km/hod. Rychlost větru se sice udává v m/s, ale to se dá snadno přepočítat Více o výrobě anemometru z cyklopočítače zde.

Př.1: Můj anemometr z biku mi naměřil max. rychlost větru 21 km/hod. Kolik je to m/s?

Jady da dy da. Více zde: http://e-skola.zolta.cz/vlhkost/